Tentokráte v upírském stylu se sešel slušný počet účastníků v maskách. Probehla soutěž o sud, ohnivá show.
Zahrály dvě kapelky a domů mně odtáhla Verča kolem 4 hodiny ranní.

Jedno pozvání na každoroční pařbu v Dříteči u Pardubic.

Tradiční akci tentokráte přálo počasí nadmíru a tak se sjelo celkem 16 motorkářek a motorkářů.

Všem hodně kilometrů bez nehod a hlavně pohodu v životě.

Na tuhle akci nás vytáhl Pilník a určitě jsme nelitovali. S Verčou jsme se pobalili a společně s Pilníkem vyrazili. Vzali jsme to oklikou, jelikož nám počasí přálo. Po troše bloudění jsme našli sokolovnu, u níž byl plácek na zaparkování motorek. Dorazili jsme mezi prvními, dali kávu a začali klábosit s ostatními. Mezitím dorazila většina pořadatelů. Navečír byla taneční ukázka, která měla dobrou odezvu hlavně u pánské poloviny publika. Dopřávali jsme si točené pívko a Moraváci nechali kolovat slívku. Bylo někdy po půlnoci, když výčepní řekl, že jde spát, ať si točíme sami a děláme si čárky. Ještě jsme zvládli pár koleček a postupně odpadli. Spalo se v sokolovně, někdo spal pod plachtou či ve stanu. Ráno nás čekala suprová snídaně, česnačka, kafe, obložený talíř a buchty – to vše za 50kč. Ani jsme to nemohli zdolat. Posilněni jsme se vydali na vyjížďku – ta měla několik etap. My jsme ale zvolili volnější styl a tak jsme vyrazili před hlavní kolonou svým svižnějším tempem. Na první zastávce se účastníci mohli podívat do fabriky vyrábějící kajpany. My jsme se prošli městem, kde byly slavnosti a trhy. Pak jsme opět mazali napřed. Zpět jsme se nevraceli a raději se projeli po okolí, když už bylo tak pěkně. Navečír jsme dorazili k Zrcadlové koze, kde jsme si vzali chatku. V neděli ráno jsme se jeli s Verčou podívat na Malou skálu a pak už jsme vyrazili směr Pardubice.

Tuhle akci jsme si nemohli nechat ujít, jelikož se nám tu vždy podaří zažít něco extrta. Ani letošek nebyl vyjímkou. Na komorní akci přijelo přes 150 strojů a to trochu zaskočilo pořadatele. Nicméně pohodová atmosféra, skvělé počasí a dostatek tekutin jsou vždy zárukou vydařené akce. Na místo jsme dorazili až navečír po drobných problémech s Mlejnkouvou kejvou. Chatky jsme měli zarezervovány předem.Čekal tu na nás už Jirka, s kterým jsme se potkali v Huntýřově. Sním jsem se poněkud opil když odpadli oba Jardové. Ráno bylo krušné stejně jako noc ale hrstka brufenů spolu s Antlíkovým vražedným práškem zahnaly nejhorší stav a na 11 jsme mohli vyrazit. Vyjížďka byla cca70km sice horší cestou, ale krajina jedna báseň. Projelo se českým rájem a zpět jsme dorazili kolem 15 hodiny. Následovalo vyhlášení některých zajímavých strojů včetně Pilníkovýho eko Ohácéčka. Pak se většina účastníků rozprchla. My jsme zůstali a do večera klábosili. Ráno jsme se dohodli že vyrazíme ještě na výlet. Volba padla na Ještěd, kam jsme dorazili po poledni. Skvělá viditelnost nám dopřála krásný výhled na českou zem. Pak už jsme nabrali směr domov kam jsem dorazil pozdě večer.




kompletní galerie a videa

Na sklonku sezony jsme vyrazili na jednodenní výlet.Počasí nám přálo a první zastávkou bylo muzeum Bříšťany.Dobrovolný vstup a sdílný majitel se sbírkou cca 80 motocyklů jak československé tak zahraniční produkce. Poté jsme zajeli na oběd do Hořic a nabrali směr Jaroměř. Nedaleko je Motogalerie v koutě. Opět podobného ražení jao předchozí muzeum. Po prohlídce jsme nabrali směr Pardubice a domů se vrátili navečír.

Jelikož letos to byla s ježděním bída chtěl jsem trochu dohnat deficit. Volno v práci jsem nedostal ale i tak z toho byla velice povedená akce. Brzo ráno jsem si sbalil pár drobností stan a spacák a vyrazil směr Deštné v orlických horách. Počasí bylo supr a tak kilometry naskakovaly slušnou rychlostí. Z deštného jsem se dal podél hranice s Polskem. V králíkách jsem se zastavil na prohlídce tvrze Hůrka . Poobědval jsem a pokračoval směr Jeseník a Krnov. Ve Fulneku jsem natankoval a posvačil. Nebyl jsme rozhodnutý jestli pojedu rovnou do Jablunkova což byl můj cíl, nebo se ještě projedu. Nakonec jsem využil pěkného počasí a vzal to přes Rožnov pod Radhoštěm a Čadca do Jablunkova. Tady jsem rozbalil stan a vydal se do vesnice na pívo. To už se ke mně dostaly zprávy že v čechách vydatně prší a přichází studená fronta. Celou noc propršelo a výrazně se ochladilo sčímž sem moc nepočítal a zaplatil za to omrzlíma prstama, ještě že jsem si zateplený rukavice vyndal z páva a nechal na poličce v garáži…. Cesta zpátky už nebyla taková lahoda, ale i tak jsem to vzal ještě přes Beskydy a nakonec Pastviny. To už se blížil večer a já po necelých 800km dorazil domů.

V sobotu jsme se celkem úspěšně sbalili a vydali se směr Moravská Třebová, kde jsme měli nabrat Jardu a razit dál dle plánu, který jsem pracně vymýšlel. Bohužel počasí nám nepřálo, a tak jsme museli improvizovat a nakonec jsme se rozhdli přijmout nabídku od Antlíků a zbudovat u nich svoji základnu, za což jim velice děkujem. Večer jsme ještě stihli zajet do Kunčiny na pokec. V neděli jsme vyrazili na hrad Svojanov, kam za námi dorazil Pilník a Vašek, a tak bylo hned veselejc. Při zpáteční cestě jsem musel opravovat defekt, ale nakonec jsme to s Pilníkovou pomocí zvládli, bohužel se stále více projevovala velká vůle na výstupním kolečku z převodovky, a tak jsem chtě nechtě musel večer rozpůlit motor a vyměnit ložisko s hřídelí. S touhle variantou jsem počítal, a jelikož jsem to nestihl před dovčou, bral jsem si vše potřebné s sebou.
Druhý den už byl motor v kupě a mohlo se pokračovat dál. Počasí stálo pořád za starou belu, a tak jsme vyráželi jen na kratší výlety, abychom zvládali usušit věci. Navštívili jsme Šumperk a zříceninu Brníčko. Ve středu jsme se vydali na hrad Sovinec, pak jsme ještě využili slušné počasí a projeli se kolem Bouzova. Ve čtvrtek jsme se vydali do Litomyšle, navštívili zámek a prošli město. Cestou zpět jsem píchl, a tak jsme se trochu zdrželi – to se nám nevyplatilo, neb jsme promokli durch a na základnu jsme se dostli až na večír. Rozhodl jsem se po trablích s pneu koupit novou, i když jsem s tím počítal až po dovolené. V pátek jsme s Jardou zajeli koupit plášť a duši, kterou jsem hned přezul.

V sobotu jsme ještě Antlíky vyprovodili na vyjížďku a po rozloučení vyrazili za začínajícícho deště směr Jihlava do smluveného kempu, kde jsme se měli srazit s Francouzema. I přes nepromoky jsme byli pěkně navlhlí a boty i rukavice byly durch. Zašli jsme na pívko a večer trochu zachlastali a doufali, že se počasí umoudří. Bohužel tomu tak nebylo a tak jsme za stáleho deště ukusovali první kilometry. První zastávka v Rakousku byla u Dunaje a po chvíli jsme mazali dál. Bylo mně jasný, že nebudem schopní ujet předpokládanou porci kilometrů, a taky, že spát v kempu nehrozí – byli jsme promáchaní a teplota kolem 15 stupňů taky nic moc. Večer jsme našli ubytování za 50 EUR pro dva se snídaní u jezera. Rozložili jsme hadry a zašli na pívo – bohužel rakouská parodie piva se de facto nedá pít – tak aspoň moc neutratíte. (1 pivo cca 3 EUR).

Ráno jsme si dali výbornou snídani, celkově jsou v Rakousku potraviny kvalitnější, než u nás a ceny jen lehce vyšší. Pokud teda nepočítám ceny v restauracích – tam je draho (řízek 10E atd.) Jinak se vyplatí nakupovat v obchoďácích, tahat s sebou jídlo moc nemá cenu. Plzeň se dá sehnat v Bille za 0,75E, ostatní jsme kupovali buď v Lidlu nebo Sparu, pokud nejste vybíraví, dá se nakoupit i levněji než u nás. (200g hermelína za 0,9E, 6 housek 1,4E, kafe do pressa 3E atd).

Pokračovali jsme dál Rakouskem ke Slovinským hranicím. S blížícím se večerem jsme začali hledat ubytování. Dlouho se nedařilo: buď bylo plno, nebo moc draho. Nakonec nám štěstí přálo a narazili jsme na týpka, z kterého se nakonec vyklubal motorkářský nadšenec. Cena byla opět 50E se snídaní, k tomu nám ukázal sbírku asi 20 motorek a jednoho jaguára. Celkově byli lidi v Rakousku v pohodě. Na silnicích se taky jezdí jedna báseň, nikdo vás neohrožuje, všichni jezdí podle předpisů, cajti jsou vidět celkem často, ale měří narozdíl od Čechů tam, kde to je potřeba, a často je ve vesnicích 70ka, takže se neploužíte přes dědinu, kde nic nehrozí, zbytečně dlouho. Značení cest a jejich kvalita je supr. Večer jsme opět zašli na pívo a naplánovali další cestu.

Ráno po snídani jsme se rozloučili s panem domácím, který si ještě vyfotil Jawky a páva a mazali do Slovinska. Počasí se celkem umoudřilo, a tak cesta pěkně ubíhala. Zastavili jsme na pauzu ,během chvíle se přihnala bouřka a opět jsme byli promoklí, déšť se nás držel až na hranice. Začali jsme stoupat k Triglavskému národnímu parku. Silnice nic moc, ale vše vynahrazovala krásná scenérie. Zvolili jsme méně profláklou cestu, a to se nám vyplatilo – 18procentní stoupáky a sjezdy, kde brzdy byly rozpálený jak pětník. 70 kilometrů jsme jeli snad 4 hodiny. Zastavili jsme na památníku odboje proti nacistům a pomalu se blížili k našemu cíli – jezeru Bohinj. Tady jsme hledali ubytování, naštěstí holky zašly do místního infocentra, kde nám obvolali místní ubytovny a za chvíli jsme už jeli najisto. Ubytování bylo ve vesnici nedaleko jezera za supr cenu 58E pro dva na dva dny, měli jsme svůj pokoj s balkonem. Srovnávat to s ubytováním v Rakousku to nešlo, ale nám to absoulutně vyhovovalo, žádnej luxus, ale čisto a pohoda. Vstřícná paní domácí a celkově pohodová atmosféra zahnala chmury z předchozích dní, kdy jsme jen mokli a nemohli si moc užívat alpských krás. Rozhodili jsme věci a motorky dali do dvora, kde pobíhali slípky, ve stáji frkal kůň a všude se válelo různé zemědělské náčiní. Zašli jsme ochutnat místní pívo, sice lepší, než rakouké, ale u nás by to pořád byl dost podprůměr. Mile nás překvapily ceny, čekali jsme, že budem jak chudý příbuzný, ale naštěstí tomu tak nebylo. (presso v restauraci 0,9E, guláš 5E, polévka 2E, pizza5-9E, pívo2E, v krámech to celkem taky ušlo, třeba dobré víno 5-9E, benzín 1,3-1,4E, pečivo a běžné věci zhruba stejně jak v Rakousku, nebo levnější, ale tady jsme byli v klasický sámošce, kdežto v Rakousku to byly supermarkety.

Ráno jsme se vydali do Bledu, což je asi nejproflákleší město a je to vidět – všude hordy turistů a město totálně zašvihaný. Při hledání cesty k hradu jsme se rozdělili, a tak Francouzi jeli k vodopádům a my šli na hrad. Vstup byl 8E. V samotném hradu toho moc není: muzeum, nějáká ta výstavka atd, interiér není, malby jsou zachované jen v kapli. V ČR je hafo lepších hradů nebo zámků. Z hradu je ale krásný výhled na jezero a kostelík, který najdete snad v každé turistické příručce o Slovinsku. U hradu jsme se najedli (konzervy:-) ) a koumali, co dál. Vzhledem k tomu, že značení ve Slovinsku je tragický a mapu jsem měl k ničemu, jsme se rozhodli vrátit na základnu. Po cestě jsme ale zahlédli šipku směr Vintgar, což byl náš původní cíl, a tak jsme se vydali za dalším dobrodružstvím. To jsme ještě netušili, co nás čeká. Šipka byla jen jedna a dál nic, bloudili jsme po vesnici a každou chvíli jsme mysleli, že skončíme u někoho ve dvoře. Nakonec jsme se vymotali a pokračovali stále užší cestou s nadějí, že jedem k vodopádům. Z asfaltky se stala šotolina a pak defakto lesní stezka, ve které jsme pořád zapadávali. Nakonec jsme vystoupali na kopec, kde byla restaurace a další šipka Vintgar. Tady jsme nechali mašiny a vydali se pěšmo dál. Opět žádné značení, jen ufunění turisti naznačovali, že máme správný směr. Asi půl hodiny jsme šli dolů z kopce, který jsme tak pracně zdolali. Cesta vedla lesem a byl to pěknej záhul v kožených hadrech. Nakonec jsme dorazili k parkovišti, kam jsme měli dorazit na motorkách a odkud začínala soutězka. Zaplatili jsme 4E a vyrazili údolím, kde tekla křišťálová voda plná pstruhů. Šli jsme asi 1,5km a poté zpět po lávkách nad vodou. Soutěska určitě stojí za návštěvu a pokud trefíte ze správné strany na parkoviště a nezkomplikujete si cestu přes džungli, jako my, jde o pohodovou procházku. Nás ještě čekal výstup na kopec, kde jsme měli motorky, to už z nás tekly proudy potu a byli jsme v posledním tažení. Přes Bled jsme se vrátili na základnu a šli na kutě.

Ráno jsme se rozloučili, pobalili krámy a po předchozí domluvě vyrazili směr Rakousko. Francouzi jeli přes Triglavskou cestu a my zvolili kratší variantu s tím, že se sem za dva roky vrátíme a pořádně si procouráme celé Slovinsko. Po motanici v Bledu jsme konečně nabrali směr Rakousko a někdy po obědě jsme přejeli hranice. Odpoledne nás dojeli Francouzi a mazali jsme dál. Verči po cestě upadla stupačka a tak jsme ji provizorně přidrátovali a pokrčovali dál. Blížil se večer, a tak jsme začali hledat ubytování. Nedařilo se, všude bylo draho, nebo plno nakonec jsme museli vzít poněkud dražší a luxusnější ubytování v penzionu za 28E na osobu. To už byl večer a my jsme ještě lehce popili víno.

Po snídani jsme vyrazili s cílem dojet do ČR, to se nám povedlo a hranice jsme překročili někdy navečír. Zakempili jsme u Jindřichova Hradce v pohodovém kempíku a zašli konečně na pořádný pívo oslavit úspěšný návrat. Ráno jsme se rozloučili s Francouzema a vydali se směr Pardubice. To už opět pršelo, ale nám už to bylo celkem šumák. Domů jsme dorazili po obědě.

Poděkování: Antlíkům, Pilníkovi, Francouzům, Jawám
Najeli jsme celkem 2200km.
Průměrná spotřeba panelka 559 s pávem 3,7l
Verči panelka 592 solo 3,2l
Trasa : Slavonice ČR
Zwettl AU
Ybbs a.d Donau
Hieflau
Knittelfeld
Klagenfurt
Dražgoše SLO
Stara Fužina

Na první ročník akce nedaleko Poličky jsem dorazil těsně před vyjížďkou. Sotva jsem se rozkoukal vyrazilo se na cca čtyřicetikilometrovou projížďku po okolí. Ta byla na můj vkus trochu pomalejší ale pěknou krajinou. Celkem slušný počet účastníků zaskočil pořadatele a tak prasátko ani polévku si většina účastníku nemohla dopřát. Z akce byla i krátká reportáž na TV nova. Po návratu se pokecalo a já vyrazil ještě s Antlíky směr třebová se projet.
http://tn.nova.cz/zpravy/regionalni/sraz-historickych-motorek-nadupane-stroje-kozi-dechy.html