Freebiker

Osobní stránky pardubického dárce orgánů, kde najdetete informace o mých strojích, cestách a užitečné rady technického rázu.

2. ročník srazu péráků na Valašsku – Valašské kotáry

Červenec 7th, 2013 by Free

Loni jsem trestuhodně nestihl dodělat péráka na sraz letos to bylo těsné a s mnoha kompromisy, ale zadařilo se.
Motor sem namontoval do rámu ve čtvrtek následovala projížďka a zjištění že víc nežli 60km/h nejede následné ladění zvýšilo rychlost na 70km. Pak při návratu domů motor zazvonil a už sem se loučil s cestou. Naštěstí po vychladnutí šlapal dál tak jsme se v pátek ráno srazili s klukama na benzince a vydali se na cestu. Motor moc nešel a tak jsem jel celou cestu na plnej což se projevilo na spotřebě.
Někde v půli cesty začala Pilnílkova mastikulka vydávat podivné zvuky. Kluci jeli jak uztžený a tak sem čekal kdy se mně kousne motor. Po zastávce na benzínce jsem posunul jehlu a zjistili jsme ustřižený šroub na dynamu mastikulky. Motor trochu ožil a začal sem věřit v to že dorazím aspoň do cíle. Po hlavních tazích jsme po dvakrát zmokli, ale jinak v dobré náladě dorazili do cíle. Po cestě jsme ještě ladily 350 jednobuch se kterým jel z pce další člen Pardubické sekce srazu. V Cíly jsme si dali pívko a jali se koumat Pilníkovu mastikulku. Za spolupráce dalších pardubáku z VKP jsme zjidtily závadu na kolečku pohánějícím magneto. Tím skončil pro mastikulku náš výlet. Navečír jsme řádně popily a kolem půlnoci šli na kutě. Po ránu se sjelo ještě několik účastníků ale celkově bylo péráků cca 35. K tomu asi stejný počet kejvaček a jiných strojů. Aby mohl jet Pilník vyjížďku přimontovala se na Beatova péráka stupačka od Ladiče a vyrazilo se na soutěžní vyjížďku. Ta mněla asi 100km s přestávkou na oběd a soutěží na konci. Následovalo vyhlášení všici se mohli pustit do soudku píva a masa. Soudek vzal ryhle za své stejně tak i dvě flašky slívky od kolegů jímž děkujem za pozvání a mírnou bolest hlavy po ránu druhého dne :-) . Odpadl jsem brzy a ale zbytek gangu vydržel do pozdních hodin. Ráno snídaně a kdo se cítil střízlivý mazal domů. Já a Pilník na půjčeném pérákovi jsme zvolili kochací trasu a domů jsme dorazili kolem šesté. Celkově vydařená akce se spoustou kilometrů( cca 750) a fajn lidí.Tak za rok se budem těšit.

P1200546

P1200557
P1200577
P1200679

Více foto Zde-

Sraz veteránů Vísky

Červen 16th, 2013 by Free

Na druhý ročník akce jsme vyrazili po ránu s Václavem. Do malebné vesničky jsme dorazili mezi prvními. Dali jme si točené nealko pívo a guláš. Postupně se sjížděli další účastníci počasí nám přálo a tak dorazilo cca70 motorek. Včetně několika zajímavostí jako ČZ 500,nebo vojenské výsadkové speciály FN. Vyjížďka byla dosti pomalá, na můj vkus až moc, cca 40kilometrů za doprovodu policejních strojů jak současné tak minulé provedience. Po návratu probíhaly soutěže. My jsme však nabrali směr Starák a já pak solo dorazil domů navečer.
Akce to byla velice povedená. Pochvala organizátorům a díky všem co dorazili.

Foto Zde.

Pozvánka Sraz Jawa Pérák

Červen 5th, 2013 by Free

Valašské kotáry 2. ročník srazu péráků na Valašsku
Termín: 5.07.2013 – 6.07.2013 počet dní: 2
Místo: Autokemp Machůzky Velké Karlovice
Kraj: Zlínský kraj
Popis: Aktuální informace zde: http://www.veteranforum.cz/index.php?id=11&idk at=114&idtop=163682
Kontakt: Válek Antonín 728 025 207
E-mail: caryfuk-tonde@seznam.cz

Cesta lemovaná řopíky.

Květen 9th, 2013 by Free

Aneb kolem republiky za 7dní.

Podle předchozí domluvy jsme se srazili v Rosicích ve středu ráno. Skladba gangu byla následující: Vedoucí výpravy a vrchní plánovač Schejby a jeho kejva s pávem, Sukin se svojí nově seskládanou panelkou a pávem a moje maličkost jako tradičně na panelce s pávem. Předpověď nám neslibovala žádnou lážo plážo dovolenou, a tak jsem všechno oblečení nabalil dvakrát, což se později velice vyplatilo. Vyrazili jsme směr Mladkov, kde byl naplánován start i cíl cesty. Počasí ještě celkem ušlo, a tak jsme doufali, že dáme bez problémů plánovaných 300km. Bohužel ještě před startem Sukina potrápila panelka, nakonec jsme nalezli závadu – uklepaný drát od indučky. Rychlá foto v začátku naší cesty a hurá do sedel. Krásy pohraničí se nám ukazovaly již od prvních kilometrů, a tak jsme si projezdili Orlické hory, kde byla mlha a zima jak v …. Navečír jsme začali hledat ubytování. Jelikož poprchávalo a nebyl žádný hicuňk, tak jsme se rozhodli pro ubytování pod střechou. Podařilo se nám v Mladých Bukách najít luxusní ubytováni. Za 200kč na osobu jsme měli třípokojový byt s koupelnou a přímo pod námi jsme měli hospodu. Večer jsme zašli na jedno. Pohodová paní výčepní nám udělala tousty, a tak jsme se pěkně najedli, popili pívko a zahráli kulec. Do postele jsem šel pěkně kantáre. Ráno jsme se pobalili a vyrazili do Krkonoš. Počasí opět nepřálo, ale dalo se to. Více nám dávaly zabrat uzávěrky silnic, ať už kvůli ekoteroristickým ochráncům žab, nebo silničářům kteří se rozhodli, že cesty, které nevysypou štěrkem, aspoň pořádně rozkopou. Při jednom enduro-sjezdu se mně povolila matice spojkového koše, a tak jsem si v dešti dal sborku a rozborku. Jelikož jsme zjistili, že opravy budou časté, zavedlo se pravidlo: kdo opravuje, platí rundu. Byli jsme nuceni ignorovat značky zákazů vjezdu, silnice v havarijním stavu a podobně, jelikož bychom nestihli dojet ani do půlky plánované cesty. Na konci Krkonoš jsme navštívili Krakonošovo motomuzeum, kde nás pan domácí provedl a ještě si od něj Sukin vzal náhradní cívku – co kdyby… Po zhlédnutí převážně mototématiky spojené s mezinárodní šestidenní a sbírky obrazů s moto tématikou jsme opět vyrazili dohánět skluz. Pomalu jsme se dostali do nechvalně známého koutu ČR (Šluknovský výběžek). Nedařilo se nám najít ubytování, a když už to vypadalo, že půjdem nadivoko, narazili jsme na ubytování v soukromí. Byl trochu problém se dozvonit, jelikož zvonek byl v dosahu statného vlčáka, který převyšoval oplocení. Naštěstí nás pan domácí zahlédl a trhače odvolal. Po krátké domluvě jsme měli luxusní ubytování za necelých 200 Kč s motorkama v garáži. Dokonce jsem od pána koupil dva karby na panelku. Večír jsme vyrazili na výlet do města. Byla tu velká koncentrace zuřivých psů a našich snědých spoluobčanů. Centrum bylo ponuré a našli jsme jen jednu kloudnou hospodu. Jinak převládaly herny a bary… Trochu jsme popili a vrátili se zpět. Ráno jsme se rozloučili a vyrazili směr Krušné hory. Pokochali jsme se v okolí Hřenska a obzvláště se nám líbilo v NP České Švýcarsko, kam jsme se rozhodli vyrazit jindy na čundr. Projížděli jsme bývalými Sudety a potkávali pozůstatky německého osídlení. Počasí bylo maximálně nepřívětivé – kolem třech stupňů – a mlha všude.Občas jsem ztrácel kluky před sebou. Navečír jsme dorazili do Bublavy, kde jsme se ubytovali opět luxusně – v penzionu s příjemným panem majitelem jsme pokoukali na tývku u píva. Ráno jsme si dali zase super snídani a vyrazili dál. Dopolko jsme dorazili do nejzápadnějšího bodu naší cesty a pokračovali dál na Šumavu. Sukinův Páv nevyržel nezpevněné komunikace, kterými nás Schejby vodil, a jeho odpružení se postupně rozpadalo. Nejdříve nás opustil blatníček, pak následovalo neustálé zasekávání dorazů pružin (repliky), což Sukin okomentoval slovy „No super, jsme ve dvou pětinách cesty a z mýho páva zbývá torzo.“ nebo „Schejbale, dlužíš mně panelku a páva, tyhle si vem!“ :-) Naštěstí jsme vše zvládali opravit na cestě. Po jedné zvláště vypečené díře, která by se směle mohla rovnat protitankovému příkopu, opustil Sukina doraz pružení. Nicméně jsme pokračovali dál. Opět poprchávalo, ale odměnou nám za to byla krásná duha. Dorazili jsme do Nýrska. Opět jsme se ubytovali v penzionu, abychom mohli usušit věci. Domácí byli opět výborní.

Nejen, že nás nechali v penzionu samotný a odjeli, ale pomohli nám při výrobě náhrad za dorazy na Sukinovýho páva. Jako základ posloužilo topůrko paličky, které nám nařezali na dva špalíčky, jež se dali pod pružiny. Od té doby byl Sukin se svým novým odpružením maximálně spokojený. Po troše jawení jsme se zkultůrnili a vyrazili do města na pívo. Nakonec jsme toho moc nepopili a vrátili se na pokoj. Ráno jsme zabouchli dveře a vyrazili v dál. Projeli jsme CHKO Šumava a díky tomu, že nebyla sezona, jsme měli silnice skoro pro sebe. Nebo to bylo tím zákazem vjezdu? :-) Po obědě jsme dorazili k Lipnu, kde jsme se svezli přívozem a zabloudili do vojenského úvozu Boletice. Po radě místních jsme projeli cedulí „Zákaz vstupu – nebezpečí smrti“ a nakonec se dostali do požadovaného místa. Navštívili jsme vesnici pojmenovanou po našem vůdci Schejbym a na benzínce nabrali zásoby lahvoňů na večer. Pomalu jsme se dostávali na Moravu, což se projevilo nárůstem teplot a radikální změnou počasí – naštěstí k lepšímu. Po cestě jsme potkávali prvorepublikové opevnění – ostatně jako mnohokráte předtím. Večer jsme zakončili v kempu ve Vranově, což byla asi nejdelší štreka, kterou jsme dali, a trochu jsme tím stáhli renons ze začátku cesty. Do kempu jsme zabrousili přes most, ostatně, jak jsme později zjistili, místní s auty taky neřešili nějakou ceduli zákazu vjezdu. Poprvé jsme zakempili ve stanech, a dokonce zadara, jelikož sezona ještě nezačala, byli jsme v kempu sami. Vyrazili jsme na pívko. Trochu nervozní výčepní nás neustále popoháněl. Tak jsme dali dvě a vyrazili dál. V další knajpě jsme našli našeho výčepního, jak chlastá, tak nám bylo hned jasný, kam tak spěchal. Popili jsme a pokecali s majitelem, který na jawce dojel někam do Turecka. U stanu ještě byla drobná after party a hurá na kutě. Ráno trochu sprchlo, ale to už nás nemohlo rozhodit, a valili jsme dál. Zastavili jsme u vinařství a nakoupili zásoby na horší časy. Kolem Lednicko-Valtického areálu jsme si užívali cest a dobrého počasí. Navečír jsme toho měli plný kecky a po čtyřech stech kilometrech jsme hledali ubytování. Opět se nedařilo, a tak jsme v dešti vzali za vděk „hotelem“ v Raškovicích, což byla chyba. Zatím nejdražší ubytování nás dostalo absencí teplé vody a nepříjemnou servírkou. Kdybychom to věděli vzali bychom nabízené ubytování u myslivce, který nám nabídl, že u něj můžeme přespat v hájence…. a mohli jsme spolu s ním i odrodit kobylku, za kterou zrovna spěchal. Po otužovací sprše jsme dali dvě a pak jsme byli vyhnáni v půl desáté z lokálu. Ráno nás opět přivítalo deštíkem. Přes Bílé Karpaty a Beskydy jsme dorazili do Jablůnkova. Tady nás pozlobila navigace, která se začala sama vypínat, a tak jsme jeli podle mapy. Naštěstí se počasí zlepšilo, a tak jsme mohli sundat nepromoky. Tedy aspoň ti co je měli… Čekala nás industriální část republiky – takzvané království Umbrtky, jak tento kout pojmenoval Sukin. V Třinci se Schejbymu uklepala segrovka jistící váleček vypínání poloautomatu, nicméně jsme za slabou půlhodinku měli opraveno a pokračovali dál. Po cestách vhodných spíše na Šestidenní jsme se prodírali podél polských hranic. Hrubý Jeseník nás přivítal pěkným počasím, a tak jsme si užívali cest, i když už jsem se cítil značně opotřebený – hlavně na zadnici. Do našeho oblíbeného kempu Bobrovník jsme dorazili navečír. Dali jsme si řízek na posilnění, a i když měli otevřeno jen do osmi, servírka s námi vydržela do půl jedenácté, pak nám dala lahváče a klíče s tím abychom zabouchli, až půjdem spát, a odjela domů. My jsme pokračovali v rozjetém večírku na oslavu blížícího se cíle cesty a zároveň Sukinových narozek. Notně posilněni jsme se dostali kol půlnoci do chatky, kde se Sukinovi na sebe podařilo strhnout lustr, který mu způsobil pěknou bouli na hlavě. Poté už jsme postupně odpadli do bezvědomí. Ráno nás přivítalo slunečné počasí. Zahnali jsme sušáka a po zabalení krámů jsme se rozloučili s hostitelkou a vydali se na závěr naší pouti. Pokochali jsme se Jeseníky a po obědě jsme dorazili do Mladkova. Závěrečná fotka strhaných jezdců a jejich strojů a posledních šedesát kilometrů domů. Celkově jsme ujeli 2560 kilometrů. Polovinu cest tvořily silnice, zbytek cesty, cestičky, polňačky. Žádná zásadní závada nás nepotkala, vše jsme spravili a ponejvíce jsme trpěli odpadáváním

dílů při motokrosových vložkách. Až bude více času, dáme si cestu znova – třeba opačným směrem… :-)
Free
odkaz na foto Zde
a zde

Antistresová úprava plechů

Duben 7th, 2013 by Free

Antistresová úprava plechů u kývačky nebo panelky Vám ušetří spoustu času a hlavně nervů. Jde o zásah drobný, a nelze jej poznat tudíš by ani moc neměl trápit zatvrzelé veteránisty. Já osobně s svýma velkýma rukama pokaždé když skládám podsedlové plechy prokleju kde koho a to díky postráceným matičkám a šroubečkům. Stím jsem se rozhodl skoncovat na zadní stranu plechu jsem Céočkem bodl matičky a bylo po problému. Pokud máte už motorku rozebranou a budete dávat nový lak zvažte to hlavně pro ty co se pořád v motorce vrtaj jak já je to dobrá volba.

Mazání zadní kyvné vidlice.

Duben 7th, 2013 by Free

Pokud jste někdy mněnily čep kyvné vidlice a ten byl řádně zatuhlý určitě jste přemýšleli nad příčinou. Starší provedení kývaček mnělo mazání přes mazničku a pokud jste nezapomněli nebyl problém. Zlepšovák tzv mazací kolínko z převodovky možná fungovalo (nebo spís ne)ale mnoho motorek co jsem viděl jej mnělo odstraněné.Dnes je také problém sehnat solidní jelikož repliky stojí za… Rozhodl jsem se pro návrat k osvědčenému řešení mazničky viz foto
Výroba je jednoduchá a dá se udělat i s prostým vybavením. Cena úpravy cca 50kč za mazničku a materiál.

Motor Jawa S- 553 Libeňák

Únor 8th, 2013 by Free

Komu nestačí výkon seriových motorů Jawa může jít buď cestou úpravy stávajícího motoru což je cesta strastiplná a bez velice slušně vybavené dílny prakticky nemožná, nebo sehnání soutěžního motoru. Tato cesta je sice přímější ale i aspoň jednorázově dražžsí. Ikdyž ve výsledku zjistíte že čas a slepé uličky při úpravě sériových motoru dalece předčí finanční náklady na koupi soutěžního motoru. Jelikož peněz není nazbyt a nechtěl jsem zasahovat do koncepce klasického motocyklu volba byla jasná. Asi nejblíže k sériovým motorům mají motory ježděné v motocyklech pro Šestidenní a odnich odvozené speciály. Motorů z motocyklů Jawa „Libeňák“ a „Švéd“ je celkem dost a k sehná ní jsou za slušný peníz. Jelikož na netu jsem příliš poznatků nenašel, prostě jsem odepsal na inzerát na motor z Jawy Švéd. Ten jsem si za 14tis odvezl. Motor sice blafal ale to bylo vše. Tady bych se rád zastavil-Je několik verzí které pasují do seriových rámů a ne všechny motory se stejným označením jsou uvnitř stejné. Pokud vybíráte máte několik možností. Řada je klasická 250 a 350, ty se pak dále dělí podle roku výroby a určení. První 250ky jsou S-553, který vychází z kývačky/péráka, novější jsou S-579. S553 má ještě výkonější variantu S-557, 350ky jsou S-554 a výkonější S-558. Dále je tu drobný rozdíl mezi klasickým libeňákem a švédem v průměru karterů do kterých zapadá válec.U libeňáka je to klasických 72,5mm jako na kývačce a švéd má 74mm. U těchto motorů je asi největší slabinou jednořadé ložisko výstupního kola z převodovky. Nikdo tyhle motory nešetřil a tak je zde značné opotřebení až poničení uložení ložiska. U mého motoru byla vyrobena ocelová vložka, patrně při go které bylo děláno ve Švédsku. O tom svědčí ložiska made in Sweeden. Další místa byla uložení vodící tyčky kulisy řazení tady byla vůle snad 1mm do boků. Ojnice byla na spodním ložisku K.O. Na válci byl 5tý výbrus, píst a ovalita byly ok tak jsem nechal být.Převodovka byla značně poškozená právě u 4kového kola. Tady musím připomenout že motory mají atipickou převodovku v zásadě jde o sériovou, tedy ne příliš vhodnou převodovku, ale rozdíl je v počtu zubů na hlavní hřídely a k tomu odpovídajích kolečkách. Pokud nemáte náhradní převodovku je možnost dát seriovou, nebo třeba z jawy 634. která už je solidně dimensovaná na přenos větších sil. Další oříšek je spojkový koš a sním spojený primární převod. Tady jde pouze jako celek nahradit z typu 634 tedy koš řetízek a primární kolečko. Přitom na 250ku potřebujete kolečko 24z a to nabízí E tovar. Libeňák má totiž nepatrně odlišnou rozteč zubů.Původní je 06B2 a na serii je ASA 35. Další věcí kterou potřebujete je karburátor tedy 2928H Ht 115 pro 250ku a 120 pro 350ku, dynamo by mnělo být odlišné ale krom štítku jsem žádný rozdíl nenašel, pozdější tipy už mněli bezbateriové zapalování. Řetěz je také odlišný ale bez problémů jde osadit klasickým řetězovým kolečkem z serie.
Tabulka parametrů
Jawa soutěžní motocykl
250
Válců 1
Vrtání 65
Zdvih 75
Objem 248.5
Kompresní poměr 1:8-8,5
Výkon 15,5k/4750ot
Karburátor průměr28

Jawa350
Válců 2
Vrtání 58
Zdvih 65
Objem 344
Kompresní poměr 1:8-9
Výkon 18,5k/5000ot
Karburátor průměr28
1.převodový stupeň 1:3,6
2.převodový stupeň 1:2,22
3.převodový stupeň 1:1,41
4.převodový stupeň 1:1

Teréní motocykly s554,558

250
Válců 1
Vrtání 65
Zdvih 75
Objem 248.5
Kompresní poměr 1:9-9,5
Výkon 19k/5000ot
Karburátor průměr28

350
Válců 2
Vrtání 58
Zdvih 65
Objem 344
Kompresní poměr 1:9,5-10
Výkon 22k/5000ot
Karburátor průměr30

Převodové stupně
1:2,5
1:1,77
1:1,27
1:1

Předstih
Jawa 553………………2,5-3mm
554………………3mm
557……………….1,5-2mm
558……………….1-1,5mm
Soutěžní
karburace Jikov 2928 H jawa 250 tryska 115 jawa 350 tryska 120
Teréní
Jikov 2928H 250- HT120 350-2830 HT130
řetěz na primár duplex 3/8 *7/32 (62) 3/8 *7/32(66)článků
Svíčky :Brisk n14c

Převodovka jawa S 553

Převodovka jawa S 553

Odkaz na foto motoru. Zde

Foto motor jawa S-553

Leden 20th, 2013 by Free

Pokud to někoho zajímá na Zde. odkaz na fotky motoru používaného v soutěžních a vývozních jawách. Na první pohled je vidět že se motoru oproti sériové výrobě věnovali a tudíž jsou na něm dotažené různé necnosti z série jako lícování a podobně. Až se mně podaří oprava tak přidám dojmy z jízdy.
Free

Dovolená ČR a SR

Srpen 26th, 2012 by Free

Na dovolenou jsme vyrazili v pátek a na pohodu jsme dorazili k Antíkům, kde už nás čekala grilovačka, dorazili i Mlejnci v plném složení. Pokecali jsme, zašli na procházku a celkově jsme relaxovali.
Další den jsme si udělali výlet na zříceninu hradu Cimburk a pohodovkou se vrátili na základnu. Odpoledne jsme se ještě jeli projet do cukrošky U Veterána, kdy po cestě Jana kousla prase, ale zas přijeli Vašek a Pilník, a tak byla sranda a i Jarda brzy podlehl nakažlivé dobré náladě. Zastavili jsme i u Mlejnků a pomohli Jardovi stěhovat králíkárnu, za to jsme dostali stejk a pohoda. Navečír jsme opět na základně pokecali a pomalu se chystali na další cestu. Ráno jsme se dobalili a vyrazili směr Ostrava. Přehoupli jsme se přes hory a zastavili na oběd v rybárně. Tady nás dostihla prudká bouře, kdy hrozilo že nám proud vody hrnoucí se po silnici z kopce povalí motorky. Motorky jsem tedy přeparkoval – odmněnou mně byly plné boty vody. Bouřka se přehnala asi za dvě hodiny, a tak jsme se rozhodli zajet do kempu, abych se trochu dosušil. Nedaleko byl náš oblíbený kemp ve Vrbně pod Pradědem. Vzali jsme si chatku a vydali se na obhlídku města, bohužel tu nic moc krom cikánů k vidění nebylo, a tak jsme se aspoň prošli. Večer jsme si dali pívko a slušně se vyspali.
V pondělí jsme se pohli a po pěkné cestě jsme se zastavili v Krnově, kde jsme po troše hledání dorazili na Cvilínskou rozhlednu nad městem, kde byl i svatostánek s křížovou cestou. Pak už jsem pokračovali do kempu u Hradce nad Moravicí. Tady se nám moc líbilo, vzali jsme chatku za slušnou cenu a od stále někde poletujícícho správce jsme si nechali narazit sud a popíjeli v místní verzi knajpy, kterou měl na starost správce, zásobovač, uklízeč, popelář a hostinský v jedné osoběJ. Ve městě jsme objevili pro Verču osudovou cukrárnu, kde podle jejích slov měli boží zákusky za dobrou cenu. A tak se stalo, že jsme každý den stavěli v cukrošce na kávu a zákusek. Ve městě jsme navštívili zámek jen zvenku a vylezli na zámecké věže. Rozhodli jsme se zůstat, jelikož se nám tu líbilo. Mezitím přijeli sympatičtí majitelé kempu, a tak jsme s nimi a dalšími návštěvníky popíjeli pívko a cpali se klobásou – prostě pohodovka…
V uterý jsme měli naplánovanou návštěvu opevnění Darkovičky v Hlučíně, a tak jsme za krásného počasí vyrazili směr Ostrava. Po cestě jsme mrkli na rozhlednu a pak pokračovali dál. Navštívili jsme jeden těžký srub s průvodkyní, která příliš sympatická nebyla, ani nám toho zas tak moc neřekla. Sám jsem si objel sousední sruby a okoukl rozestavěnou techniku, která tu je bohužel ponechaná bez ladu a skladu. Pak už jsme otočili směr základna, abychom stihli večerní siestu u píva. Večer jsem dostal hloupý nápad zajet následující den na otočku do Osvětimi. Igor nám nadiktoval průjezdní města, jelikož jsem neměl mapu Polska.
Středa byla jako minulé dny slunečná až moc, nicméně jsme vyrazili směr hranice. Po ČR to celkem šlo, ale polská část cesty bylo peklo: hrozné silnice, silý provoz a závodníci Poláci nám dali pěkně zabrat. Do Osvětimi jsme dorazili ve 14:15. Zaparkovali jsme motorky na placeném a údajně hlídaném parkovišti. Po chvíli hledání kasy jsme zjistili, že poslední prohlídka s českým průvodcem byla ve 14h a další nebude. To nás dost nasralo, jelikož otvírací doba byla do19h. Vyrazili jsme tedy solo, ale nebylo to ono – popisky nebyly v češtině a louskat kvanta textů v angličtině se nám nechtělo. Proběhli jsme areál, početli něco o slovenských židech, což byl jediný text, který se dal číst ve Slovenštině, a vrátili se zpět na parkoviště. Tady nás čekalo nemilé překvapení, naši hlídači se jaksi vytratili a nechali tu naše věci napospas….. Naštěstí se nic neztrailo. Celkove mě návštěva zklamala. Milion lidí, vše příliš vypucované, sterilní a atmosféra místa nic – spíše komerce. Vydali jsme se nazpátek, po cestě jsme koupili Soplicu – místní vodku – a valili dál. Na základnu jsme dorazili navečír a mněli jsme toho plný kecky.
Ráno jsme se rozloučili a vydali se o kus dál, zastavili jsme v Kopřivnici, kde jsem si prošel muzeum Tatry a pak jsme mazali dál. Po cestě mně praskla pružinka vracející řadičku, a tak jsme volali Antlíkovi, aby nám našel nejbližší prodejnu náhradních dílů na Jawy. Ta byla ve Vsetíně, tudíž jsme se tam pro pružinku otočili. Odpoledne jsme zakempili v kempu v Bojkovicích, tady jsem rozdělal spojkové víko a zděsil se: spojkový koš měl zuby na dranc – replika – cca 7tis najeto, v motoru mrtě ocelových šponek ze zubů. A s tím jsem měl jet přes 1000 km… Tak jsem se rozhodl, že zajedu na Verči motorce do Vsetína pro nový koš. Večír jsme si dali pívko a s hordou malých dětí se dívali na pohádku Na vlásku, kterou promítali na plátno v místní restauraci. Dost jmse se nasmáli a trochu odreagovali.
Ráno jsem brzy vyrazil a asi za hoďku a půl byl ve Vsetíně. Tady koš bohužel neměli, a jelikož byl pátek a objednání by bylo na dlouho, pán mně půjčil svůj koš na zálohu, za což mu velice děkuji. Do kempu jsem se vrátil dopolko a nainstaloval nový koš spolu s novým olejem. Tady jsem bohužel ve spěchu málo dotáhl spojkový koš. Vyrazili jsme na Slovač, kde jsme měli scuka s Jane – Verči spolubydlící z Brna. Brzy se projevilo povolení koše a spolu se spoustou zajížděk kvůli zkurveným silničářům, kteří se neráčí značit objížďky, nebo jejich délku, nám nepřidalo na náladě. Dokodrcali jsme se maximálkou 60-70 km/h za hranice do Skalice a s trochou štěstí jsme našli Jane – to už sem musel moto asi 100metrů tlačit, protože už nešlo řadit. Ubytování bylo luxusní spolu s domácí stravou a milými hostitelkami jsme měli hned lepší náladu, já jsem dotáhl koš a pokusil se lépe zajistit matku, aby se nepovolovala. Večír jsme vyrazili na mini fesťák „Hudba v meste“ v kláštěerních zahradách. Zahrály kapely z USA,GB,ČR a SR a bylo to moc supr – žánry od blues, blues-rock, až po country. Pak jsme ještě zašli na pívo (pěkně hnusný – Slováci pívo neuměj) a kolem 1h šli na kutě.
Ráno jsme ještě zašli do města a do rotundy. Nažuchli jsme se bažantem, kterého nám Janina maminka upekla. Pak už jsme vyrazili směr Stará Turá. Jelo se krásně, i když byl mega hic. Po cestě se mně opět uvolnil spojkový koš tak jsem na zastávce opět zajišťoval matku, tentokrát jsem se s tím nesral a konečně se zadařilo. Do kempu jsme dorazili navečír, rozbalili stan a šli na pívko. Večír hrála dost nahlas místní diskoška, čekali jsme, že třeba po půlnoci to zabalí, ale nic – do 4h ráno jsme poslouchali duc duc, a tak jsme toho moc nenaspali. Ráno jsem si obešel nádrž, u které jsme kempovali, po kávě jsme mazali dál. Z dálky jsme pozorovali hrad Čachtice. Na ten se nám krosem na motorkách bohužel nepodařilo dostat, tak jsme se s ním dole vyfotili a mazali dál :-) . Další hrad už se zadařil, prohlídli jsme si hrad Beckov. Navečer jsme dojeli do Liešťan. Kemp slušnej, ale prozměnu tu hráli kolotočáři, takže spaní nic moc. Ráno jsme zhlédli divadlo, kdy odpadky Slováci sváželi obrovským buldozerem, a pokračovali dál. Nabrali jsme směr Liptovská Mara. Po cestě se Verči nafouklo těsnění kohoutu a nechtěl dotékat benzín. To jsem neřešil s tím, že dojedem pomalejc a večír se na to podívám. U jezera jsme našli kemp, ale 6E za stan se mně zdálo dost, a tak jsme zakempili na privátu za 8E na osobu u týpka, co se učil v Jawě. V podkroví nám bylo fajn a pořád jsme se cpali pyrožkama s bryndzou.
Vykoupali jsme se v přehradě, já jsem provizorně opravil kohout a vyrazili jsme směr Vysoké Tatry. Cestou jsme navštívili skanzen „Muzeum liptovskej dediny“, kde se nám moc líbilo. Pak jsme zajeli na Štrbské pleso a po cestě zpět jsme mrkli k Prosiecké dolině.Večír jsme popili vínko s vnukem majitele, který se ženou přijel z Anglie, kde se upíchli a nakonec se tam rozhodli zůstat.
Ráno jsme se rozloučili a vyrazili přes Malou Fatru směr ČR. Po cestě jsme navštívili zachovalý a rozhlehlý Oravský hrad, který je právem jedním z nejnavštěvovanějších na Slovensku. Absolvovali jsme prohlídku a pokochali se krajinou. Dál jsme pokračovali a s občasnými zastávkami na jídlo a pití zakempili v pěkném kempu Bělá, kde jsme dali pívko a pokec s kolegy z Čech. Nakoupili jsme nějaké domácí sýry a vydali se směr domov. Po cestě jsme se rozhodli zakempit u kamarádů Antlíků, kteří nás vždycky rádi ubytují, za což jim patří naše veliké díky. V pozdním odpoledni jsme dorazili do Starého Města a následující den jsme byli doma.
Celkově se nám na Slovensku moc líbilo, je tu sice o něco dráž, nežli u nás, ale dá se to. Krásná krajina a pohodoví lidé za návštěvu určitě stojí. Co mně vadilo, bylo horší značení cest v některých regionech a hlavně silničáři, kteří bez značení vysypou cestu štěrkem a za zatáčkou zastaví s náklaďákem a banda chlapů se promenáduje po silnici, takže když přežijete průjezd zatáčky (jak na ploché dráze) a nesmetete za ní chlapy na silnici, hodně si oddechnete – ovšem za 10 kilometrů ta samá situace…

Průměrná spotřeba: 5l.
Najeto celkem: 2000km
Prům. cena benzínu: 1,5E/l
Vstupy na památky celkem: cca5E
Závady: očesaný spojkový koš-shitová replika, naboptnalé těsnění kohoutu.
Ubytování kemp: 12-15E
Privat: 8E/osoba
Jídlo lehce dražší nežli u nás, v restauracích cca 4-6E za hlavní jídlo
menu kolem3-4E.

Poděkování : Jarda a Jana Antlovi
Jarda a Magda Mlejnkovi
JaneEl Khawajová s maminkou
Pan Janda Antonín











Polsko aneb jak si dva pošuci jeli smočit palec k moři.

Srpen 26th, 2012 by Free

Tak to nakonec vyšlo a v pátek po rachotě jsme se se Schejbym srazili v Rosicích. Moto jsem měl nabalenou, a tak jsme vyrazili směr Baltské moře, avšak příliš daleko jsme nedojeli – Schejbyho replikové tažné mělo o milimetr větší díry, než byly průměry čepů… Schejby to neřešil a vyjel s naloženým pávem. Po pěti km jsme tedy jawili, nakonec se podařilo a páv přestal za motorkou tancovat a my nabrali tempo cca 80km/h. Motorky šlapaly pěkně, a tak jsme stavěli jen na kávu a benzín. Navečír jsme rozbili „kemp“ asi sto kilometrů od hranic někde u pole v Polsku. Spaní na divoko bylo v pohodě, večer jsme dali místní „mocné“ pivo a šli na kutě.
Ráno v 6 jsme vstávali a v 7 jsme byli po snídani připraveni vyrazit. Trochu jsme se zděsili, když při ranním světle Schejby vytáhl žiletku zpod karimatky a cesta se ukázala být vysypaná sklem z rozbitých lahví. Naštěstí jsme projeli bez úhony. Nasadili jsme tempo a po jedničkových tazích ukusovali plánované kilometry. Silnice nás překvapily, byly vesměs nové a s luxusním značením. Zastavovali jsme hlavně na kávu a trochu se protáhnout. Po poledni jsme dali rybu k obědu a pokračovali dál. Cesta pěkně ubíhala, kochali jsme se všudypřítomnými kostely, které jsou vetšinou cihlové a dosti impozantní. Přes vesnice tu nikdo 50 nejezdí, a tak jsme brzy přivykli polským závodníkům a mazali ostošest. Kde jsme zastavili, lidi nám mávali a hned šli klábosit o motorkách. Velice nás překvapila ochota a pohostinnost místních lidí. Navečer jsme dorazili do Kdaňsku, tady nám opět pomohli místní, kdy nás městem protáhl taxikář, a tak jsme nemuseli bloudit. Rozhodli jsme se přespat v kempu na poloostrově. To už se smrákalo a Schejby naštěstí trefil slušný kemp, kterých je na Helu neurekum. Rozbalili jsme stan hned u pláže a šli se podívat k moři. Večír jsme zašli na pívko a poklábosili s Čechy, kteří tu již končili dovču. Pívo bylo celkem drahé a nic extra, ale dali jsme to.
Ráno nás přivítalo krásné počasí, a tak jsme posnídali na pláži a plánovali, kam zajedem. Rozhodli jsme se zůstat v kempu i další noc, a tak jsme zaplatili a vydali se do města Hel na konci poloostrova. Po cestě jsme zkoukli bunkry, které chránily záliv před Němci. Pak jsme dorazili do města, tady jsme za mírný poplatek nechali motorky u místních a vydali se do města, kde zrovna byl týden vojenských akcí, a tak se tu promenádovali vojáci i technika a odpoledne měla být i ukázka. Nacpali jsme se výbornýma rybama a šli okouknout zbytek městečka. Vydali jsme se zpět a po cestě jsme zastavili v muzeu opevnění. Tady jsem byl mile překvapený, jak dobře měli udělanou výstavu v bunkrech bývalé pobřežní baterie děl 350-400mm. Bylo toho hodně k vidění, bohužel popisky v češtině nebyly, a tak jsme se museli spokojit s dedukcí a mizernou znalostí angličtiny. Škoda že se nedochovaly původní baterie děl jako v Norsku. Po cestě jsme si chtěli udělat foto jaw u moře – hlavně Schejby, že? To nás mohlo vyjít pěkně draze, jelikož zrovna měli cestu kolem cajti a hned nás zastavili s tím, že jsme se dopustili rovnou 4 přestupků najednou. Věděli jsme jen o dvou:). Naštěstí to skončilo domluvou a my jme si dost oddechli. Pak už jsme se vrátili do kempu – práve včas, abychom si udělali odpolední párty u moře. Přešli jsme na druhou stranu poloostrova – asi 500 metrů – a taky zakempili na suprové pláži. Voda neměla víc, jak 18 stupňů, ale dalo se to. Popili jsme pívo, zkoukli pěkný ženský a navečír se vrátili do kempu. Chtěli jsme zajít na točený, ale bohužel došlo, stejně jako den předtím – tentokrát ale úplně…. Tak jsme se vydali po pláži na výlet do vedlejšího kempu, kde jsme si dali Plzeň a vrátili se zpět.
Ráno jsme se pobalili – a ejhle – mojí Jawce se nechtělo od moře. Chvíle laborování a motorka chytla, ale v 30 stupních to stačilo na to, abych se zpotil jak sviň…. Nechtěli jsme se vracet stejnou cestou, a tak jsme vyrazili po pobřeží. Zastavili jsme u majáku a po nezbytné fotce jsme valili dál, to už nás počasí donutilo jít do nepromoků, ale naštěstí naše pekelné tempo mraky nestíhaly:). Nabrali jsme směr Marbork, kam jsme po pohodové jízdě dorazili kolem 14h. Hodili jsme pokec s místním bikerem a vydali se na hrad – ten je obrovský a jde o nejdvětší stavbu na světe svého druhu. Jde o křižácký hrad, a jelikož bylo pondělí, dali jsme jen exteriéry. I tak to bylo na 2 hodiny a hrad stále prochází rekonstrukcí, jelikož ho Rusáci rozstříleli… Navečír jsme dorazili do kempu v Toruni, kde jsme rozdělali stan hned vedle bandy cikánů. Trochu jsme se báli o moto, ale vše bylo ok. Sousedi byli z Německa a klučina ze Švédska. Zašli jsme tradičně na pívko a pro jistotu nabrali do petky. Návštěvu knajpy jsme zakončili symbolicky panákem místní pálenky Zubrovky. Ponocovali jsme celkem dlouho, nežli nám došla zásoba slivovice a píva.
Ráno bylo trochu krušnější, ale nějak se to srovnalo:). Chtěli jsme už dorazit do Čech, a tak jsme mazali s přestávkami na jídlo a nutnou kávu, protože naše ostražitost s najetými kilometry upadala. U hranic jsme nakoupili „mocné“ pívo u sympatické slečny a navečír dorazili do kempu v Jeseníku. Tady jsme si dali véču a na spotřebě píva bylo vidět, že přeci jen Češi ho maj nejlepší. Sympatická servírka nám přinesla sama od sebe po panáku, a tak moje předsevzetí, že nebudu pít panáky, padlo. Mezitím nás pozvali kluk s holčinou k táboráku, a tak jsme vzali pívko a šli si přisednout. Tady jsme dostali napít domácí slivovice a když došla, přešli jsme na rum:). Před zavíračkou jsme ještě zašli na točený a klábosili jsme do noci.
Ráno kupodivu proběhlo hladce, a tak jsme si dali pořádnou snídani, rozloučili se a vydali se hledat Brannou. Tam jsme měli v plánu dát v cukrárně kávu, bohužel jsme neměli mapu ČR, a tak jsme paradoxně bloudili v Čechách, což se nám cestou přes celé Polsko nestalo. Hezky jsme si projezdili Jeseníky a nakonec jsme nabrali směr Pardubice, kam jsme po 1700km dorazili ve středu odpoledne. Celkově velice vydařený výlet.
Náklady na cestu cca 5tis Kč.
Spotřeba 3,8l.
Bez závad. Motorky a Pávici všude budili pozornost.
Cesty po Polsku vesměs velice dobré, jezdí se tu ale dost rychle a musíte být pořád ve střehu. Lidi nás velice překvapili, všude byli moc ochotní a milí.





http://freebiker.rajce.idnes.cz/Dovolena_Polsko

« Previous Entries